Havlovice nad Úpou | Informační portál Svazku obcí Jestřebí hory

Batňovice
• Obecní úřad • Služby • Historie • Památky • Základní údaje • Zajímavosti •
Chvaleč
• Obecní úřad • Služby • Historie • Sportovní možnosti • Aktuálně • Zajímavosti •
Havlovice
• Obecní úřad • Služby • Historie • Zajímavosti • Fotografie - včera a dnes • Havlovické pověsti • Základní údaje • Osobnosti •
Jívka
• Obecní úřad • Služby • Historie • Fotogalerie •
Libňatov
• Obecní úřad • Historie • Pověsti o obci • Libňatovské pověsti • Základní údaje • Zajímavosti •
Malé Svatoňovice
• Obecní úřad • Služby • Historie • Školy • Fotografie - včera a dnes • Pověsti • Zdravotnictví • Současnost • Muzeum • Dobrovolní hasiči • Zajímavosti •
Maršov
• Obecní úřad • Služby • Historie • Základní údaje • Fotografie - včera a dnes • Zajimavosti • Mapa • Akce •
Radvanice
• Obecní úřad • Služby • Historie • Mapa • Sport • Školy • Zajímavosti •
Rtyně v Podkrkonoší
• Městský úřad • Historie • Zajímavosti • Fotogalerie • Pověsti o obci • Základní údaje • Kultura • Náměstí ve Rtyni živě • Tip na výlet •
Suchovršice
• Obecní úřad • Historie • Pověsti o obci • MŠ Suchovršice • Fotogalerie • Současnost obce •
Úpice
• Městský úřad • Pověsti o Úpici • Historie • Fotografie • Kultura • Základní údaje • Poliklinika Úpice • Naučná stezka • Osobnosti •
Velké Svatoňovice
• Obecní úřad • Zajímavosti • Historie • Pověsti o obci • Fotografie - včera a dnes • Markoušovice •

Havlovické pověsti
HAVLOVICKÝ VODNÍK
V Havlovicích při řece Úpě stála ještě nedávno staročeská stodola. Vodník z Úpy rád navštěvoval mlatce ve stodole a škádlil je. Při mlácení rád posedával na snopech, obilí rozhazoval, mlatce při mlácení na kolenou lechtal. Přitom hospodář nakazoval, aby hastrmana, malého kluka v zelených šatech, nevyháněli, protože by mu pak nešlo štěstí. Jednou se proměnil vodník ve velký koš na plevy. Kdykoliv vzala děvečka plný koš plev na záda, vždy vypadlo dno a plevy byly zase na mlatě. To ji už dopálilo tou měrou, že zaklela: "Ty zat..... kluku hastrmanská, však ty mě dlouho zlobit nebudeš!" Uchystala si divoké víno a zastrčila jej do obojích vrat. Druhý den chtěl hastrman zase do stodoly, ale pro posed z divokého vína nemohl. Prosil a naříkal jako malé dítě, aby děvečka posed vytáhla ze vrat, ale marně. Od té doby se ve stodole neukázal. Sedlák potom docela zchudl a musel se vystěhovat ze statku.

O Vízmburském pokladu

Antoščin manžel šel jednou na Květnou neděli do blízkého města Úpice na mši svatou. Antoška zůstala se synem Petříkem doma, vařila, chlapec si hrál. Najednou se podívala z okna a vidí, že se jejich bujná jalovička prohání sem a tam po dvoře. Asi se utrhnula, musím ji uvázat, pomyslila si. Vzala Petříka do náručí a chtěla kravičku do stáje uvázat. Jalovička se však nedala a pustila se nahoru k lesu, tam, co stával hrad. Najednou se kravka ztratila, Antoška se po ní marně rozhlížela. Náhle před sebou viděla velkou bránu, byla pootevřená. Vešla a co nevidí! Kam jen pohlédla, samé zlato a stříbro. Posadila Petříka na zem a nahrnovala si do klína poklad. Sotva mohla náklad unést, spěchala ke bráně. Tu si vzpoměla na Petříka. Rychle se vrátila, popadla synka a vracela se k bráně. Ta byla ale již zavřená, oba zůstali uvězněni.

            Co si asi říkal její manžel, když se mezitím vrátil z Úpice? Nikoho doma nenašel, volal, plakal, ale oni nepřicházeli. Celý rok naříkal a myslel si, že nějakým způsobem o život přišli.

            Uplynul celý rok a přišla zase Květná neděle. Šel zase na mši svatou, neměl tam žádné stání, stále vzpomínal, co se před rokem přihodilo. Smutně se vracel k chalupě.

            Otevřel dveře a div divoucí! U kamen stojí Antoška a na zemi si hraje malý Petřík. A vedle chlapce leží hromada zlata a stříbra. Antoška manželovi vypravovala všechno, co se přihodilo, jenom nevěděla, jak se domů dostala. Kdyby na zemi neležela hromada zlata a stříbra, myslela by si, že to ani není pravda.

            A děkovali za to Pánu Bohu a celý poklad věnovali na Petříčka, z něhož se stal pilný, hodný a poctivý člověk.

Vízmburský pán

Do světnice k hajnému „U devíti křížů“ vletěl v pravé poledne jako štvaný jeho švagr z Podhradí; zhroutil se na lavici u zdi nemoha dechu nabrat, natož promluvit. Žena hajného, sestra nenadálého hosta, div leknutím nepřišla o rozum. Hajný se brzo vzpamatoval a na milého švagra, co že se přece stalo, co že takhle…

            Ale ten jen mávnul rukou, dávaje na srozuměnou, aby mu teď dal pokoj, že není schopen slova. A trvalo to dlouho, než mohl na naléhání hajného konečně ze sebe vypravit: „No, jak víš, dostal sem od drvařů to klestí z ty souše, co ste porazili. Tak si teda pro to jedu s trakařem. Přijedu pod hrad a tu – kde se vzal, tu se vzal – de ke hradu takovej pán v černým plášti, s takovým staročeským širákem na hlavě. Šel zvolna – krok co krok – jakoby něco hledal, nebo zpytoval svědomí.

            Zdálo se, že mě neviděl. Nechal sem trakař na cestě a skočím za strom a voči z něj nespustím. Šel pořád tak, až přišel tam, kde byla někdy brána. Tam se zastavil, koukne po hradě a najednou se ohlídne po mně a houkne, ale tak diuně, tak jako po staročesku: „Nekoukaj na mě!“ Do mě jak když hrom uhodí. Nechám trakař trakařem a letím sem. Domů bych měl blíž, ale to bych mu vletěl zrouna do náručí. No a tak jsem tady.“

            „no ale pro ten trakař si pudeš, ten tam přeci nenecháš.“ „I nechám šechno, ani za nic na světě tam už nejdu!“ Konečně po delší domluvě šli tam spolu. Hajný zatím prohledal zbořeniště, ale neviděl nic. Mezitím si švagr naložil klestí a jel domů.

            „Inu víš“, povídá žena vrátivšímu se hajnému, „já se bratrovi nic nedivím. Ten není pruní, co se mu tohle stalo. To jich už kolik vidělo toho pána vízmburského a dycky v pravý poledne. No, a večír bych kolem hradu nešla ani za nic. To se tam teprva dějou kousky!“

VODNÍK A MEDVĚDÁŘ
V Havlovickém mlýně býval vodník jako doma. Ve dne trochu pomáhal v mlýnici a na vantrokách, chytal ryby, když na ně dostal chuť, bavil se lapáním raků na starý sýr a vždycky k večeru zalezl na pec, aby se ohřál. Tam si obíral nasmažené plotice. Pantáta i stárek hastrmanovi přáli, jeho pomoc bývala dobrá. Ale panímáma? Ta o něm nechtěla ani slyšet. Světnici jí vždycky pobryndal, celý den mu kapala z levého šosu voda.
    "Nic jiného aby člověk nedělal, než po pacholkovi utíral," zlobívala se. A starala se všemožně, aby se vodníka zbavila.
    Náhoda jí přála. Jednou v podvečer přitáhl do havlovického mlýna medvědář s mladým Míšou a čipernou opičkou. Chtěl ještě toho dne dorazit do Úpice, ale připozdil se. Prosil pana otce, aby ho nechal přespat někde na šalandě.
    Mlynářovi nebyla medvědářova návštěva po chuti. Kdoví, jak by se zvířata pohodla s hastrmanem, třeba by si vjeli do vlasů, ale panímáma rázně rozhodla: "Nevídáno, pořád se budeme ohlížet na vodníka. Neuškodí mu, když mu medvěd pořádně vyvalchuje záda." A nedala se, i když pantáta pořád poukazoval na mokrého panáčka, a tak milý medvědář ve mlejně zůstal. Uvelebil se tu jako doma. Medvěda přivázal volně k lavici, opičku posadil na kamna, aby jí bylo teplo. Sám si lehl za pec. A když usínal, přišoural se vodník. Zelený fráček promočený skrz naskrz, na hlavě malou červenou čepičku a zpod ždímaného šosu trčely vysoké shrnovačky. Přikradl se podle starého zvyku ke plotně, vzal pekáč a počal si smažit běličky, které z vantrok právě ulovil. Potom odnesl rendlík s pochoutkou na lavici u kamen, opřel se zády o sálající kachlíky a chroupal smažené masíčko, až mu za ušima praštělo.
    Vůně smažených ryb zahltila celou světnici. Ve chvilce tu byl medvěd, ryby mu lákavě voněly. Natáhl tlapu a chtěl také. Hastrman byl však lakomec. Udeřil medvěda vařečkou, ale ten si nedal ránu líbit. Zabručel, postavil se na zadní a pustil se do zelenokabátníčka. Popadl ho za krk a bušil jím o podlahu, co mu síly stačily. Když opice viděla, že vodník prohrává, dostala odvahu a skočila z kamen rovnou na chlapíka. Drápala ho po obličeji i po rukou, ubohý mužík křičel a sípal, ale zvířata nepolevila.
    Po chvíli se přece jen podařilo hastrmanovi vyklouznout. Vyběhl ze světnice jak nejrychleji mohl.
    Medvědář se smál, až mu oči slzely. Když se ho pantáta s panímámou ptali, jak se mu u nich spalo, vypravoval jim všecko co a jak. Mlynářka byla tomu velmi povděčná. "Však mu to patřilo už dávno. Teď aspoň budeme mít ve mlýně pokoj. To bylo nějaké vody, co jí všude nabryndal."
    Pantáta se mračil a mlčel. Netěšilo ho, že tak surově vodníka ze mlýna vyštvali. Měl strach, aby se hastrman nemstil.
    Medvědář nato poděkoval za nocleh a odtáhl se zvířaty ke Svatoňovicím.
    Večer toho dne byli všichni zvědaví, jestli se vodník přece jen vrátí. Nečekali dlouho. Vplížil se jako jiné dny, strčil opatrně hlavu do dveří a škemral: "Pantáto, jářku, máte u vás ještě ty drápavé kočky?" "Ibodejž, že máme,"pospíšila si mlynářka. "A ještě nám přes noc přibyly tři mladé. Pojď se na ně podívat, jsou to roztomilá zvířátka. Jenomže hodně škrábou."
     "To k vám už nepřijdu, udrápaly by mě k smrti," nato zelený mužíček a práskl za sebou dveřmi. Vytratil se, nikdo nevěděl kam. V havlovickém mlýně se potom už neukázal.

čerpáno z: Pověsti obcí Jestřebích hor

Akce konané v obcích Jestřebích hor
- O Pohár Sparty Úpice v šipkách
  Úpice 8.9.
- Proměna
  Úpice 8.9.
- Rtyňské foto - fotografická soutěž Člověk a příroda - uzávěrka
  Rtyně v Podkrkonoší 10.9.
- Single man
  Úpice 10.9.
- Fotbalové utkání A mužstva Rtyně - Jiskra Libeč
  Rtyně v Podkrkonoší 11.9.
- Nohejbalový turnaj
  Radvanice 11.9.
- Superhapostar
  Havlovice 11.9.
- 6. Havlovice minigolf Open
  Havlovice 12.9.
- Shrek - Zvonec a konec
  Úpice 14.9.
- Muži kteří nenávidí ženy
  Úpice 14.9.
- více akcí…
8.9.
St
Nejčtenější články za poslední měsíc
- Motoshow a Úlet Párty III
  182x | 17.8.2010 | Úpice
- Krakonošova hudební zahrada 2010
  155x | 12.8.2010 | Úpice
- Ukázka záchranných akcí na pomoc obyvatelstvu při živelných pohromách
  155x | 19.8.2010 | Úpice
- více článků…
Našli jste zde to co jste hledali?
- ano 22%
- ne 25%
- 25%
- Celkem hlasů: 2387
Fotoreporty z akcí v Jestřebích horách
- Loučení s létem 2.9.2010 | Maršov u Úpice
- Vítání prvňáčků 1.9.2010 | Rtyně v Podkrkonoší
- Memoriál Leoše Kollerta 25.8.2010 | Rtyně v Podkrkonoší
- Výjezdní zasedání SOJH - Jestřebí bouda 4.8.2010 | Svazek obcí JH
- Úpice z ptačí perspektivy 24.7.2010 | Svazek obcí JH
- více fotoreportů…