Libňatov | Informační portál Svazku obcí Jestřebí hory

Batňovice
• Obecní úřad • Služby • Historie • Památky • Základní údaje • Zajímavosti •
Chvaleč
• Obecní úřad • Služby • Historie • Sportovní možnosti • Aktuálně • Zajímavosti •
Havlovice
• Obecní úřad • Služby • Historie • Zajímavosti • Fotografie - včera a dnes • Havlovické pověsti • Základní údaje • Osobnosti •
Jívka
• Obecní úřad • Služby • Historie • Fotogalerie •
Libňatov
• Obecní úřad • Historie • Pověsti o obci • Libňatovské pověsti • Základní údaje • Zajímavosti •
Malé Svatoňovice
• Obecní úřad • Služby • Historie • Školy • Fotografie - včera a dnes • Pověsti • Zdravotnictví • Současnost • Muzeum • Dobrovolní hasiči • Zajímavosti •
Maršov
• Obecní úřad • Služby • Historie • Základní údaje • Fotografie - včera a dnes • Zajimavosti • Mapa • Akce •
Radvanice
• Obecní úřad • Služby • Historie • Mapa • Sport • Školy • Zajímavosti •
Rtyně v Podkrkonoší
• Městský úřad • Historie • Zajímavosti • Fotogalerie • Pověsti o obci • Základní údaje • Kultura • Náměstí ve Rtyni živě • Tip na výlet •
Suchovršice
• Obecní úřad • Historie • Pověsti o obci • MŠ Suchovršice • Fotogalerie • Současnost obce •
Úpice
• Městský úřad • Pověsti o Úpici • Historie • Fotografie • Kultura • Základní údaje • Poliklinika Úpice • Naučná stezka • Osobnosti •
Velké Svatoňovice
• Obecní úřad • Zajímavosti • Historie • Pověsti o obci • Fotografie - včera a dnes • Markoušovice •

Pověsti o obci
Libňatovský hastrman

Už je tomu dobrých 70 let, kdy v Libňatově na chalupě číslo 52 hospodařil a ctný život vedl Jan Mědílek, člověk, o němž vám něco povím.

Ani mně na mysl nepřipadne, abych tvrdil, že mezi počestnými občany libňatovskými byli snad také všelijací pobertové, lidé daremní; pravda je jen tolik, že si pro všechnu jistotu vydržovali ponocného.

A ten milý ponocný vám měl náramné záslužné povolání. Ze všech sil měl zabraňovat tomu, aby všelijaký takový poberta, člověk nerozmyšlený, nepřestoupil snad dokonce sedmého přikázání Mojžíšova „Nepokradeš!“ a tím se zbrkle nepřipravil o věčnou blaženost.

A že nebíčko měl ponocný sám zajištěné, rozumí se samo sebou. Ale s tím zas počítaly moudré hlavy obce – a aby jeho radost po smrti byla tím větší a aby snad hloupou pejchou o nic nepřišel, nedali mu zas mnoho na statcích pozemských, jež moli žerou a rez kazí. Úmysl jistě dobrý, ale milý ponocný, nádoba křehká, zapomněl vám jednou nadobro, že je smrtelný, dohřál se a milé ponocování pověsil obci na hřebík. Ať si prý v noci po vsi čmolouhá kdo chce.

To víte, jaká z toho mohla být mela. Že Libňatov stojí dosud, kde byl, že ho tenkrát nerozkradli, tomu mohou děkovat jen tehdejším moudrým hlavám, které ujednaly, že si od toho dne budou sousedé hlídat sami. Pěkně po číslech.

No, a šlo to. Šlo to hladce, až došlo na naše milé číslo padesát dva. Ale tady se něco stalo, čeho z libňatovských jiný nezažil.

Tak vám to milé číslo padesát dva s celou ponocenskou výzbrojí pomalu se šourá ztichlou vsí nahoru. Na hořejším konci proti staré škole dal se pěšinkou vlevo do vrchu k osamělým chalupám v poli u štatule Panny Marie, tam poprvé slavnostně nasadil troubu a spustí ponocenskou: Túúú-túúú-túúú… No víte, šlo to. Ale hrome copak tohle!? Něco snad od „Bavlněného kopce“ po něm pošklebovalo! I ty taškařino jedna, ulevil si náš hrdina. Mráz mu sice začal po zádech jezdit, ale natruc šel tam, odkud se to ozývalo. Ale nešel až nahoru. „Cák bych tam taky lez, beztoho tam není co ukrást.“ Zůstal pěkně mezi baráky a tady zas spustí: Túúú-túúú-túúú – ale jen si pomyslete! Co vám obejde kousek cesty, už vám to svou pošklíbačnou vede zas, ale až od lesa, až někde z horoucích pekel. Mědílek nebyl z hloupých aby nevěděl, že takovou taškařinu umí vyvádět jen hastrman. A už toho měl zrovna dost. „Cák mám já bejt pro blázna ňáký pozitůře pohanský, která celej den prochruní v jezírkách pod Barchovinama a v noci si dělá blázny z dobrejch lidí? No nešť“, dodal si odvahy. „Šak ty přestaneš!“ A jde, jde a ve vsi u kříže zase troubí…, ale ten čerchmant čerchmantská nepřestal, nepovolil. Zas vám vede svou, ale teď ho už lákal pod Barchoviny k jezírkám. „mě tam nejdříu dostaneš!“ Ale teď mu už bylo do breku. Pozoroval, že – ať taškář nebo netaškář – všechno to chrunělo, až se baráky otřásaly, jen on, Mědílek – dobrák a poctivec od kosti – jen on nemohl spát. To by byla pěkná spravedlnost! Tomuhle udělá konec. Půjde jako pořádný člověk taky spát. A šel. Ale, chudák, přepočítal se. Konce ještě všemu nebylo. Nejhorší teprve na něj čekalo! Cestou k domovu přechází potok a to už snad osud tomu chtěl, že se mu přijde podívat proti potoku do olší, a co vám tam zas nevidí? „Takhle se vám tam něco zavařilo, zamumlalo – udělá se z toho takovej hroznej vůl, černější než noc a šeredně zabrejlí vočima! Hrůza hrůzoucí! Cák to podat takovýmu , kerej u toho nebyl.“ Jediná spása mohla být jen v peřinách. A – ať šlo, jak šlo – ale hlavní věc, že se tam také dostal. Doma všechno naházel do kouta a hup do postele. „Tak“ oddechl si, „teď mně můžete zas přijít, vy libňatovský kozojedi, abych vám ponocoval!“ Přitáhl si peřinu přes uši, ale spát ne a ne. Vlasy se mu s hrůzou ještě ježily.

A leže vzpomněl si na historku také takového ponocného, jakým byl on sám. Ale ten ferina si uměl tu trampotu pěkně zjednodušit. Nač se v noci potmě cápat vsí? Sedl si pěkně doma, troubu vystrčil oknem do tmy a tak si pěkně a krásně hodiny odtruboval. Už odtrubuje dvanáctou, když – je asi v polovici – zčista jasna, jako když hrom uhodí – trouba mu zmizí ve tmě. No to bylo pěkné nadělení. Noc ještě dlouhá a trouba ta tam. A než se vzpamatoval a doběhl ven, kdepak ta už byla!Té noci si ani nezdříml! Tušil dobře, kde hledat, a také tam ráno šel. Ale dopadl, až hanba mluvit. Jen pro holého blázna. Tenkrát zažil pěkný den! Až teprve kdesicosi, až už k samému večeru přišourá se šelma soused a po delším okolkování, jako – že by asi věděl, kde by ta trouba mohla být, ale – (neřád neřádná, lezlo to z něj jako z chlupaté rukavice) – že prej to bude stát soudek piva. Ke vší ostudě ještě outrata! Ale nic naplat. Smlouvat, nesmlouvat, vědro vyvalil a ještě rád! Tahle příhoda možná táhla Mědílkovou hlavou, nežli usnul, ale doufal, že tolik nedá! Ráno, sotva se rozednilo, už Mědílek po vsi vypravoval, co v noci hrůzostrašného zažil. Pochybovačům pak dodal, jak ta potvůrka už jednou mu zadržela celý vůz, když vezl mandele domů přes potůček. „To už taky bylo v noci. Tenkrát, přes všechny hrozby a pobízení, valach jen zakroutil hlavou a že ne a ne! No tak co? Sleze tedy z vozu, koukne dozadu a – už byl doma! Tam vám takový škvrně hastrmanský udělá: chi-chi-chi, kolo pustí a vůz jak by namazal! Inu – věřte, nevěřte – v noci člověk mnoho zakusí a přehlídne!

Akce konané v obcích Jestřebích hor
- Rtyňské foto - fotografická soutěž Člověk a příroda - uzávěrka
  Rtyně v Podkrkonoší 10.9.
- Single man
  Úpice 10.9.
- Fotbalové utkání A mužstva Rtyně - Jiskra Libeč
  Rtyně v Podkrkonoší 11.9.
- Nohejbalový turnaj
  Radvanice 11.9.
- Superhapostar
  Havlovice 11.9.
- 6. Havlovice minigolf Open
  Havlovice 12.9.
- Shrek - Zvonec a konec
  Úpice 14.9.
- Muži kteří nenávidí ženy
  Úpice 14.9.
- O Pohár Sparty Úpice v šipkách
  Úpice 15.9.
- Ještě Těsně Letní Dílna Barokní Muziky
  Úpice 16.9.
- více akcí…
9.9.
Čt
Nejčtenější články za poslední měsíc
- Motoshow a Úlet Párty III
  204x | 17.8.2010 | Úpice
- Krakonošova hudební zahrada 2010
  163x | 12.8.2010 | Úpice
- Ukázka záchranných akcí na pomoc obyvatelstvu při živelných pohromách
  160x | 19.8.2010 | Úpice
- více článků…
Našli jste zde to co jste hledali?
- ano 22%
- ne 25%
- 25%
- Celkem hlasů: 2416
Fotoreporty z akcí v Jestřebích horách
- Loučení s létem 2.9.2010 | Maršov u Úpice
- Vítání prvňáčků 1.9.2010 | Rtyně v Podkrkonoší
- Memoriál Leoše Kollerta 25.8.2010 | Rtyně v Podkrkonoší
- Výjezdní zasedání SOJH - Jestřebí bouda 4.8.2010 | Svazek obcí JH
- Úpice z ptačí perspektivy 24.7.2010 | Svazek obcí JH
- více fotoreportů…