- Batňovice
- Chvaleč
- Havlovice
- Jívka
- Libňatov
- Malé Svatoňovice
• Obecní úřad • Služby • Historie • Školy • Fotografie - včera a dnes • Pověsti • Zdravotnictví • Současnost • Muzeum • Dobrovolní hasiči • Zajímavosti •
- Maršov
• Obecní úřad • Služby • Historie • Základní údaje • Fotografie - včera a dnes • Zajimavosti • Mapa • Akce •
- Radvanice
- Rtyně v Podkrkonoší
• Městský úřad • Historie • Zajímavosti • Fotogalerie • Pověsti o obci • Základní údaje • Kultura • Náměstí ve Rtyni živě • Tip na výlet •
- Suchovršice
- Úpice
• Městský úřad • Pověsti o Úpici • Historie • Fotografie • Kultura • Základní údaje • Poliklinika Úpice • Naučná stezka • Osobnosti •
- Velké Svatoňovice
-
Pověsti
-
O zázračné studánce v Malých Svatoňovicích
Jaroušek byl od narození slepý. Nebylo mu dopřáno představit si podobu rodičů, jeho matky! Slyšel její hlas, mohl se k ní přitulit, ale jako by tápal v bludišti. Slyšel vypravovat o ptácích a motýlech, o květech, o barvách, o světle, o slunci… Ale jak si měl představit všechny ty zázraky? Bylo mu smutno a nemohl pochopit, proč nevidí, když všichni vidí a nevědomky ho zraňují, když mu vyprávějí o krásách světa.
A kdo si dovede představit bolest matky, jak ráda by svoje oči dala svému jedinému dítěti! A nedbala toho, že pro ni slepota byla ještě bolestnější než pro její dítě. Nejvíce nešťastný byl otec, protože byl příčinou životního neštěstí svého dítěte. V mládí žil neřestným životem a nákaza nedostatečně vyléčená a zákeřně se vracející byla asi příčinou slepoty jejich synka. Velmi se bál, aby se to tajemství jeho žena nedozvěděla, mockrát odolával pokušení se jí svěřit. Až jednou přece jen podlehl a vyznal se z tíživého provinění. Žena zůstala jako zasažená bleskem.
V noci měli všichni tři zvláštní stejný sen o překrásné paní. Bylo to skutečně zvláštní, že se všem zjevila krásná paní s korunou na hlavě, která byla utkaná z jasně zlatých paprsků.
Když se pak jednou Tóna Šťastný procházel zahradou, jedna třešeň byla téměř uschlá. Chtěl strom porazit, ale zdálo se mu, že slyší z koruny stromu slova: „Nenič mi život, zachraň ubohou duši!“ Šťastný jako v mrákotách odnesl sekeru, chodil po zahradě, pak doma po světnici jako smyslů zbavený. Vyprávěl vše ženě, ta si myslela, že se pomátl, a koření mu chtěla hned uvařit a studený obklad na čelo přiložit. Oba začali myslet na podivný sen.
Přišlo odpoledne a Tóna se měl vypravit do mlýna pro mouku. Vzal trakař a jel. Když s blížil ke mlýnu, přijel po mostě přes řeku a spatřil zeleného mužíčka s čapkou na hlavě, který za příšerného chechotu táhl táhl do vody děvčátko. Šťastný nelenil, přiskočil zezadu k mužíkovi, strhl mu čapku z hlavy. Tím vodník pozbyl moci, ale byli už blízko u břehu a ubohé děvče zmizelo i s vodníkem pod vodou. Tóna byl dobrý plavec, vodníka bez čapky se nebál, skočil do vody, děvčátko vylovil a rychle ujížděl do mlýna. Tam spojenými silami přivedli Lidušku, dceru obecní žebračky, k životu.
Tóna si uvědomil, že právě zachránil ubohou dušičku, o které mu šeptala koruna třešňového stromu. Teď už může suchou třešeň porazit. Jaké bylo jeho překvapení, když druhý den zaťal sekeru do kmenu, ta se jen odrazila a strom porazit nešlo. Zase slyšel známý hlásek z koruny stromu: „Nenič můj život, jdi a zachraň ubohou duši.“ Přestal se stromem zabývat a řekl si, že musí ještě něco dobrého vykonat. Další den měl práci v lese. Svážel domů dříví, schylovalo se již k večeru, najednou šla na něho dřímota, klesl na mechový koberec a spal a spal. Tichounký zpěv postupně sílil, objevily se víly a Tónu probudily. Udiveně zíral na tanec záhadných bytostí. Všiml si, že nejkrásnější víla vede za ruku malé děvčátko a pochopil, že děvče je v nebezpečí. Víly děvče chtěli utančit k smrti. Zahřměl na víly zaklínající slova: „Ve jménu Boha všemohoucího!“ Ve směru víl udělal suchou větví tři velké kříže a víly v okamžiku zmizely. Zachránil tento den sousedovu dcerušku.
Musel se vypravit do dolů pro uhlí. Cestou potkal maličkého, celého černého mužíčka s hornickou čapkou na hlavě. Pozdravil mužíka: „Zdař Bůh!“ Jen to dořekl, mužík zmizel. Bylo mu to podezřelé a hned šel na správu dolů nahlásit, co viděl – jistě je to znamení, že se v dolech stane neštěstí. V kanceláři se mu vysmáli, našel se však jeden pověrčivý, který upozornil inženýra. Po kontrole v dolech zjistili, že podpěry na jednom díle jsou špatné, rychle poslali horníky pryč, vzápětí se ozval pekelný rachot a část dolu byla zasypána.
Čtvrtého dne byla neděle. Ve vzdáleném hostinci byla tancovačka. Šťastný se svou Baruškou se na zábavu vypravili, Jarouška jim ohlídali příbuzní. Mařence Pospíšilové se obzvlášť líbil elegantně černě oblečený cizí pán. Tóna nespustil oči z černého panáčka, který se najednou i s Mařenkou vytratil ze sálu. Rychle je šel hledat, přišel v nejvyšší čas a zvolal: „Ve jménu Boha všemohoucího!“ A udělal na zádech mládence tři kříže. Ten zaklel, proměnil se do své ďábelské podoby a za chvíli zmizel. Mařenka srdečně děkovala svému zachránci.
V pondělí byl Jaroušek sám doma, hrál si se sirkami. Rodiče se vraceli domů a přišli v nejvyšší čas. Z oken domu se valil hustý dým. Oheň se se sousedy podařilo uhasit a Jarouška, na kterém již oděv hořel, zachránili od jisté smrti.
Šestého dne nechtěl Šťastný na zahradu k suchému stromu ani chodit. Věděl, že je marné pokoušet se suchý strom porazit. Ani další dobrý skutek mu nepomůže, třešeň se pokácet nedá. Úplně zapomněl, že i v tento den dobrý čin vykonal, hned ráno zachránil život svému králíkovi, kterého se chystal zakousnout pes.
Bezmyšlenkovitě sedmý den sebral pohozenou květinu i s kořeny, kterou někdo asi ztratil, zasadil ji do zahrádky a na mysl mu nepřišlo, že opět udělal dobrý skutek.
Sedmý dne vzal Šťastný sekeru pevně odhodlaný strom nabroušenou sekerou porazit. Rozpřáhl se mohutnou silou, ale sekera se stromu ani nedotkla. Při dalším napřažení mu vypadla z rukou. V tom se zvedla bouře, Baruška zavírala rychle okna domku a náhle vidí klečet Tónu pod rozkvetlou třešní a mezi květy se vznáší modravá záře. To je jistě podoba vzdušného zjevení, za chvíli se rozplývá… Ale co to? Z kořenu stromu zázračně kvetoucího najednou vytéká sedmi pramínky voda překrásně průhledná a studená, ochutnali, byla nesmírně lahodná. Ta voda je jistě zázračná! Umyjeme s ní Jarouškovi oči.
Po chvíli Jaroušek vykřikl: „Tatínku, maminko, vždyť já vás vidím! Vidím!“ Radost všech neměla mezí.
A brzy se roznesla pověst o zázraku široko daleko. Přicházeli ti, kteří tápali v noci slepoty, dlouhou pouť zdaleka konala procesí a studánka zde stojí podnes.
-
Akce konané v obcích Jestřebích hor
O Pohár Sparty Úpice v šipkách
Úpice 8.9.Proměna
Úpice 8.9.Rtyňské foto - fotografická soutěž Člověk a příroda - uzávěrka
Rtyně v Podkrkonoší 10.9.Single man
Úpice 10.9.Fotbalové utkání A mužstva Rtyně - Jiskra Libeč
Rtyně v Podkrkonoší 11.9.Nohejbalový turnaj
Radvanice 11.9.Superhapostar
Havlovice 11.9.6. Havlovice minigolf Open
Havlovice 12.9.Shrek - Zvonec a konec
Úpice 14.9.Muži kteří nenávidí ženy
Úpice 14.9.- více akcí…
8.9.St -
Nejčtenější články za poslední měsíc
Motoshow a Úlet Párty III
182x | 17.8.2010 | ÚpiceKrakonošova hudební zahrada 2010
155x | 12.8.2010 | ÚpiceUkázka záchranných akcí na pomoc obyvatelstvu při živelných pohromách
155x | 19.8.2010 | Úpice- více článků…
-
Našli jste zde to co jste hledali?
-
Fotoreporty z akcí v Jestřebích horách
Loučení s létem
2.9.2010 | Maršov u Úpice
Vítání prvňáčků
1.9.2010 | Rtyně v Podkrkonoší
Memoriál Leoše Kollerta
25.8.2010 | Rtyně v Podkrkonoší
Výjezdní zasedání SOJH - Jestřebí bouda
4.8.2010 | Svazek obcí JH
Úpice z ptačí perspektivy
24.7.2010 | Svazek obcí JH- více fotoreportů…
